Oslní vás prostorné zelené pastviny plné stád koní, ovcí a jurt. Vysoké hory hýřící barvami vytváří s průzračnými řekami a blankytně modrými jezery až pohádkové scenérie. Země, kam nepotřebujete víza a její obyvatelé jsou velmi přátelští k turistům.

Naše poznávání téhle země začíná ve městě Oš. Při obhlídce místního trhu, mě překvapuje, jak jsou zde ženy krásné. V obličeji nádherné a postavy taktéž. Nemůžu se několikrát ubránit tomu, abych se za některou z nich neotočila. Oproti tomu s muži to tak slavné není. Nejspíš nejsem na asijské typy.

 

Všechny cesty vedou do Mongolska

V servisu Muztoo dáváme dokupy pár posledních věcí a potkáváme další dobrodruhy. Mezi nejzajímavější postavu jednoznačně patří Roland. Učitel z Německa, který zde před dvěma lety nechal svou motorku Suzuki DR 650, aby se pro ni letos vrátil. Jeho povolání mu umožňuje mít dovolenou dva měsíce a tak má pro nás originální způsob cestování. Vždy někam dojede a tam ji nechá na příště. Cestuje na motorce už více jak 20 let a tak má dnes motorku skoro na každém kontinentu. Za parkovné v Oši platí 15 dolarů měsíčně, což ho prý vyjde levněji než sdílená garáž v Německu. Letos má v plánu Mongolsko a dokonce ve stejném termínu jako my.

V Oši se loučíme s kamarády, kteří s námi jeli v Tádžikistánu autem. Baťůžkářka Bea stále řeší jak dostat víza do Číny a tak její další kroky nejsou vůbec jisté. Motorkář Roco se vydává stejným směrem jako my – do Mongolska. Rád by jel s námi, protože sám motorku nezvedne a ocenil by naši pomoc. Domlouváme se, že se potkáme někde na Altaji.  Kam dál, ale ještě neví. Možná prý jihovýchodní asie.

Silnice M41, kterou volíme, je odměnou po všech stránkách. Krásný asfalt, zatáčky mezi horami, kolem řeky a jezera. Úžasné výhledy a je to opravdu radost. Před jedním s dlouhých tunelů stavíme na pití a osloví nás dvojice cyklistů. Čekáme klasickou konverzaci odkud kam atak dál. Jenže nás absolutně dostanou.

Cyklisti: „Ahoj, pojedete tímhle tunelem?“

My: „Jasně!“

Cyklisti: „Můžete jet s námi?“

My: nechápeme proč ale „Jasně.“

Sice tomu moc nerozumíme, ale proč ne. Po prvních pár metrech je nám to jasné. Tunel není osvětlený a oni také ne. Projíždějící auta nemají moc šanci je vidět a tak se hodí pár motorkářů, kteří s výstražnými světly jedou za nimi. Vůbec nás nenapadlo jak je tohle pro ně jiné a hlavně nebezpečné. Za tunelem už z nich opadl strach a tak se bavíme, odkud jsou a kam jedou.

Vedro je k nevydržení a tak jsme rádi, že stoupáme do hor. Celý den se zase silnice krásně klikatí a je na co se koukat. Všude jsou stánky s malinami, někde i malinovou marmeládou. K večeru hledáme místo na stan, ale nějak se nám nedaří. Štěstí nám přihrálo do cesty Chychkan – mají maličké pokojíky v domku u řeky. Vládne tu pohoda a příjemná atmosféra. Tohle místo jsme si zamilovali. Možná to bude i díky snídani. Palačinky s domácí malinovou marmeládou byly prostě nezapomenutelné. Ještě dnes je mám v živé paměti. Jestli se do těchto končin vydáte, můžete se o tom sami přesvědčit.

www.chychkan.kg GPS: N 42.16202° E 072.86492°

taky proto je tady i naše nálepka.

 

 

Jak se poseroutka stává neposeroutkou

Jedno z míst, které si nechceme nechat ujít, je jezero Song-kul. Víme, že cesta k němu nebude jednoduchá a že jsem si já poseroutka možná ukousla větší sousto. Začátek dne je ale nádherný. Frčíme po asfaltu a míjíme úžasné věci. Pár chlapů, co trénuje závody na koních, skupinky stavějící jurty, koně na pastvinách a všude spousta jurt. Do toho řeky, malé i velké a všude tolik zeleně. Lahodí to oku.

Přijíždíme k benzince, která se vymyká všem benzinkám v Kyrgyzstánu doposud. Můžete platit kartou, využít wifi a mají výtečnou kávu. Jak málo někdy stačí. Chvilku se tu zdržíme a tak jsme svědky, jak sem přijíždí známá tvář. Roland na své Suzuki! Má stejný plán jako my a tak pojedeme k jezeru společně. Během pár minut se objeví další motorka. Na první pohled poznáme, že na ní sedí holka. Němka Lea si jede sama kolem světa na novém Triumphu. Zrovna jede zpátky od Song-kulu a tak nám aspoň vypráví, co čekat. Podle toho, jak líčí ten offroad, který nás čeká, mi tuhne úsměv. Ale nevzdám se přeci předčasně.

Po hlavní cestě popojedeme ještě asi 20 kilometrů a pak už začíná off. Jedu první a udávám tempo. Vojta i Roland mě ujišťují ať jedu v klidu a že jim nevadí, že je zdržuju. Mě to ale nedá a snažím se jet, co nejrychleji si troufnu. Na šotolinu s hodně kamínky si už postupně zvykám a i na to jak se motorka pode mnou vlní. Přestávám se tolik bát. Dlouho jedem podél řeky. Kopce mění barvy, všude je hodně zeleně a tak si to dost užíváme. Pořád si říkám, že to stojí za to. Když to máme k jezeru asi 70km, začíná pršet. To nás nemůže rozhodit, říkám si. Bereme nepromoky a frčíme dál. Jenže v tom padají kroupy a dlouho to nepřestává. Bolí to do rukou, do ramen, slyšíte jak vám buší do helmy. Jenže tady se není kam schovat, tak musíme dál. V tom ale déšť trochu slábne, krup je míň a objeví se duha. Najednou si připadám jako v pohádce. Na konci duhy bude poklad a tady ho máme tak blízko.

Co se skrývá na konci duhy?

Roland s sebou nevozí spacák ani stan, takže musíme najít ubytování. Příhodně skoro na konci duhy u břehu jezera nacházíme jurtoviště. Majitelé jsou moc příjemní a evidentně jsou tu jen kvůli turistům. Nabízí půjčení koní a kompletně se o vás postarají. Tady jsem taky ochutnala nejlepší polévku z celého Kyrgyzstánu. V jurtách se sice topí, ale z minula jsem poučená a nechávám si po ruce spacák. Spím až do rána jako princeznička. K snídani nám připravili palačinky s marmeládou a smažené krucánky. Tady ví, jak si vás získat.

Protože nás trochu tlačí čas do Mongolska, přidáme tempo a dnes chceme dojet až do Karakolu. Terén mi najednou už nedělá tolik problém. Cesta k jezeru mě dostatečně vyškolila a nabrala jsem jistotu. Rychle nám to ubíhá a užíváme si, když kolem nás běží stádo koní, nebo letí dravec. Bavilo by mě se na ty koně dívat celý den. Jsou tak krásní a ladní. Je mezi nimi spousta hříbat a ty jsou tak roztomiloučká.

 

Pohádkový kaňon

Krajina se mění, všude zatáčky a nádherné výhledy. Asi se pořád opakuji, ale tady je to opravdu tak krásné! Když konečně uvidíme jezero Issyk-kul, začíná asfalt. Přidáme do tempa, ať ještě dnes dojedeme do města. Cestou vidíme ohromné množství pláží a obchůdků s nafukovacími blbostmi do vody. Všude samý kruh, člun a kosatky. Míjíme ceduli na Fairy tale canyon a víme, že sem jsme chtěli. Roland už tam byl dřív na předchozí cestě a tak radši bude pokračovat do města hledat spaní. Pošle nám smsku a my se tady chvilku zdržíme.

Cesta k němu je hodně písčitá, ale jen 2km. Motorky se boří, písek je většinou hodně hluboký a cesta se kroutí, takže to nemůžete dost rozjet. Nakonec víc jak půlku jedu skoro na kačera. Motorka mi ale neupadla ani jednou, tak ta dřina za něco stála. V zapadajícím slunci je kaňon úžasné místo. Je velmi malý, čekala jsem ho rozlehlejší. I tak v něm ale trávíme víc jak hodinu. Do města Karakol přijíždíme za tmy. Smska od Rolanda nepřišla a na benzinkách nikde nemají internet. Naštěstí máme průvodce a tam je pár tipů na ubytování.

Z města Karakol už míříme rovnou na hranici s Kazachstánem. Vybrali jsme jeden menší přechod na východě země. Sice rychle ubývá asfaltu, za to krajina je čím dál hezčí. Opět koně, jurty a do toho ještě včelíny. Vidíme tady turisty na pěších vycházkách. Spíš starší páry a působí to na nás jako neskutečná romantika.

Na hranicích si musíme poctivě vystát frontu a celý proces docela trvá. Celníci jsou ale milí a nedělají nám žádné zbytečné problémy.

Jeli bychom sem znovu?

Určitě bychom rádi strávili v téhle zemi více času. Projeli se na koni do hor, pokusili se prozkoumat víc cest a víc míst. Nějaký den by se taky dalo jen tak procházet kolem jezer nebo po kopcích. Není asi nic, co by se dalo Kyrgyzstánu vytknout a proto doufáme, že se sem jednou vrátíme. Dokonce ani nepotřebujeme víza, to jsou body navíc.

Musím uznat, že terén tady mě dost naučil. Doposud jsem vždy jela offroadem spíš kratší úseky a tak sem se víc bála, než učila. Tady ale byly některá místa skutečně nepříjemná, a když se pak objevila zase jen šotolinka s kamením, bylo to vysvobození. Právě tady vlastně vznikl příběh o tom, jak se poseroutka stává neposeroutkou a přestává zdržovat výpravu. Ta pravá škola ale ještě přijde jinde.

 

 

 

 

Cenová statistika:

kurz: 100 KGS = 28Kč

benzin  92:  36,00-36,90 (10,08-10,33Kč)

95: 39,00-39,50 (10,92-11,06Kč)

voda  1,5L 18,00-25,00KGS (5,04-7,00Kč), 5L 60KGS (16,80Kč)

Coca cola ve skle 25KGS (7Kč)

juice 1L 90KGS (25,20Kč)

mléko 1L 70KGS (19,60Kč)

káva 80KGS (22,40Kč)

chleba 20KGS (5,60Kč)

konzervy: fazole 50KGS (14Kč), kukuřice 50KGS (14Kč), hovězí maso 110KGS (30,80Kč)

rýže 800g 102KGS (28,56Kč)

oběd v restauraci pro 2 osoby 300-1000KGS(84Kč-280Kč)

konvička čaje v restauraci 44KGS (12,32Kč)

vajíčka v restauraci pro 2 osoby 88KGS (24,64Kč)

ubytování pro 2 osoby: Oš – sdílený pokoj 1.000KGS (280Kč), Chychkan – vlastní pokoj 1.500KGS (420Kč), jurta 2.000KGS (560Kč)