Slyšíme to všude. Pro nás teď nejvýznamnější část příprav, nechceme nic podcenit. Zranění nebo nemoc nám může přinést menší či větší komplikace na naší trase. Musíme udělat maximum pro to, aby se nic takového nestalo. Při jízdě na motorce mimo dosah lékařské pomoci to platí dvojnásob.

Momentálně řešíme hlavně očkování a do toho přišel Marek z projektu První Pomoc Živě s nabídkou kvalitní výuky. To nešlo odmítnout.

Připravil si pro nás školení šité na míru. Je motorkář a hlavně má za sebou dost praxe, takže ví, o čem mluví. Jsme na něj čtyři. Kuba s Honzou (www.lifetrip.cz) a já s Vojtou. Jedem ve dvojicích, proto je u nás situace dost podobná.

Marek začal něžně: věci s sebou

Skoro nekončící seznam nám dokázal zúžit na pár nezbytností. Hlavně s sebou máme vzít to, co je univerzální a dokážeme to využít v mnoha situacích. Je určitě fajn mít léky na průjem, bolest, štípance, popáleniny, pak visine do očí, desinfekci apod. Všechno nakoupíme těsně před odjezdem. Z důvodu místa vezmeme minimum a po cestě případně dokoupíme.

Prioritu budou mít pomůcky na nejvážnější zranění. Například na obrázku je vidět gáza napuštěná hemostatikem.

 A teď z ostra: tepenné krvácení, zástava dechu a jiné libůstky

Klábosení už nepomáhá a přistupujeme k praxi. Postupně si předáváme škrtidlo a zkoušíme účinně použít na sobě i na druhých. Pak i tlakové obvazy. Užíváme si i vtipný chvilky, kdy je dost těžký zaškrtit Kubovu ruku přes ty jeho bicáky. Není divu, vždyť je má jak já stehna. Marek nám prozrazuje pár fíglů, jak si efektivně pomoct a jedeme dál. Kontrola vědomí, dechu, resuscitace. Hopsáme všichni na panákovi v rytmu rolniček a zjišťujeme, že to není žádná sranda. Fyzička se tu hodí víc než jindy a kluci mají oproti mně dost navrch. Správná technika nám může hodně pomoct, a tak zkoušíme a zkoušíme…

Pro náš případ testujeme i sundávání helmy. Není to nic příjemného, ale když zraněný nedýchá, musíme.

 Vše bylo řečeno a vyzkoušeno. Co teď?

Je pro nás připravena zkouška závěrečná. Marek nás dělí na dvě skupiny a připravuje nám stresovou situaci. Přicházíme do místnosti a nevíme, co se stalo. Nejdřív je první skupina raněná a druhá ji zachraňuje, pak se střídáme. Zjišťujeme stav a snažíme se pomoct co nejvíc.

Cílem je ošetřit raněné a pokud je potřeba uvést je do stabilizované polohy a zabránit podchlazení.

 Dokázali jsme to!!

Závěrem musím říct, že mi došlo, co všechno se nám může stát. A že ne vždy bude pomoc na blízku. Je ale dobrý se s tím smířit a snažit se.

 Marku díky za všechno!!!

Umíte zachránit život? Já už ano. Tedy jen teoreticky.

M.